Meč Spasitel

Nad hlavou mávám mečem,
a čekám až si jeho hrot
přitáhne sama Země
a probodne hruď moji,
jako bodá mě
touha po ní.

Snad měl bych mu říkat,
Meči Spasiteli,
jenž mne spasí od
touhy po ní.

Neznám většího utrpení,
než žít a nežít,
vždyť naživu mě drží jen
touha po ní.

Však vše má svůj začátek,
a co má začátek
má i konec snad,
a tak tě žádám Meči Spasiteli
probodni hruď mojí,
vší silou co skrýváš,
ať už netrápí mne
touha po ní.