Rozmluva

Stále ještě cítím tvé ruce, jak hladí ty mé.
-Já stále ještě vidím tvé pohledy, oči tvé...
Nikdy, nikdy jsem si s nikým nebyl tak blízko.
-Já, nikdy jsem k nikomu necítila to, co k tobě, lásko...

Nikdy jsem si nepomyslel,
že láska může být takhle krásná.
- Hlupáčku můj malej,
vždyť tahle věc je jasná,
jako to, že zítra Slunce vyjde.

S nikým jsem se takhle nesmál,
s nikým mi nikdy nebylo líp.
-To ty jsi mě na kolena dostal,
a změnil jsi pláč v smích...

Nikdy jsem s nikým nebyl šťastnější,
takové souznění, harmonie.
-Nikdy jsem nebyla šťastnější,
přeju si, aby vše zůstalo tak, jak to teď je.

Nemůžu být bez tebe, už nikdy.
My jsme si souzení, my k sobe patříme.
-Budeme jen spolu, pokud přijmeš mé chyby,
pokud svá srdce si vyměníme.

Ty, lásko, nemáš žádné chyby
a kdyby ano, tak jsou stejné jako ty mé.
-Ach lásko, lásko, už žádné kdyby,
my jsme jeden, já dala ti srdce a tys mně to své.

Miluju tě tak, jako ještě nikdy nikoho, tak vroucně, vášnivě, bláznivě, jsi mi vším...