Pohádka v prášek umletá

Pohádka
když se vytratí
zanechá prázdné místo
které jen slzy osídlí
s krvavou stopou tlapek slov
co drápky utrhaly
tepny srdeční.

Dolíčky panenko
ve tváři tvé
tvořené úsměvem
odezírám
oněmělý vnitřním pnutím
svalů ztuhlých
napětím nedočkavým.

Jsi smutek můj
tak blízký dálkou
devatero hor
za kterými se pohádky rozplynou
a Honza kroutí hlavou
že drak mu uletěl
od princezny
ke skále připoutané
okovy černých pout
zašlého zlata z lampy
dnes již bez džina.

A tak dál
utichají melodie
chromého trubadúra
kterému chraptí hlas
v písních
míjejících sen
ve chvíli
když se již v prach obrací.

Princezna zatáhla oponu
pohádky poslední
a Honza zůstal sám.