mé všechno a nic
mé všechno a nic
jsou vyšeptaná,
z úst co chutnaly
jak jahodové polibky v zimě...
A všechny vůně do sebe vpil čas
a oči pod přivřenými víčky křičí
při vzpomínce na tu vůni
a snad jen závoj řas,
dělá že soucítí.
A všechny doteky ztratily se někde v davu,
bezhlavě bloudí a dychtí najít cestu zpět.
A všechny touhy
jsou sbalené do krabic
a připravené k odeslání..
............na tvou adresu
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Ahoj Popelečko moje milovaná. Tohel ej krásné, al eaž příliš smutné. Moc mi to k tobě nesedí, ty jsi taková princezna z pohádky, co jako by čeká až odbije půlnoc a přijede si pro ni párek koní..a odveze ji domů do chaloupku,aby pak princ ji mohl po celý život milovat...:o)ale co, taky jsem někdy smutná, to se stává. nemůžeme být věčně šťastni, to opravdu nejde. Měj se zatím krásně, papa Sunny
05.04.2006 14:18:00 | Sunny
Ahoj Popelko,
díky, že sis vzpomněla.....život běží dál.....a protože se mi nahromadilo několik "děl", pokusím se je nějak seskupit a poslat dál......změnilo se zde ale dost autorské osazenstvo......a tak váhám.......
Jinak.....četla jsem si Tvou básničku a musím říci, že pro mě je volný verš těžší k pochopení, potřebuji pro něj více prostoru k zamyšlení......ale alespoň to donutí, vrátit se k básničce ještě jednou a přečíst si ji znova......a znova...... :-)
03.04.2006 20:48:00 | Aniba
Musím se přiznat, že jsem spíš na ty rýmy. Z volného verše bývám trošku zmatený. Když však tvoje dílko vezmu pocitově, je smutné, ale líbí se mi.
Doufám, že odraz reality v dílku není,
že jinou inspiraci mělas´pro básnění.
30.03.2006 20:57:00 | Mourek