Koleje

Budem tančit s barvama léta,
zas další rok nás minul,
jak rychlík do Pardubic.

Zítřek už umřel a dnešek nikdo neprožívá.
Zas vyletíme z hnízda,
jako každej máj uškrcenej.

Prstíky přitluču detail ke stěně,
zrcadlí se koleje po kterejch sme chodili.
Nic nevzplane jako tvý očička.

Po předklonu se utlučem,
jenom čas se vleče,
utečem mu!

Pražci se taky stejská.
Sedím a koukám a kukačka se mi směje.
Nakukala nám, že tu dnes budem spolu.

Tak snad další návštěva se ujme slova
a já nebudu tím prázdným pocitem,
co jsi tu zanechal.