Tomáš aneb To máš pravdu

9 let jsem s tebou byla, smála se, milovala, snila.
stačil jediný den, náhle konec byl snům všem...
Co za to mohlo? co se stalo? měla jsem tě ráda málo?
během pár minut řek si mi stroze pa a byl jsi pryč.
na prahu zbyly jen vzpomínky a toužebný chtíč...
smazal jsi 9 neuvěřitelných let jako mávnutí rukou...

vzpomínky se jen tak nevypaří...
tak jako tebe i mne to "kdyby..." provází...
Kdo ti šeptal tichá slova, nech ji jít??
kdo ti říkal znova a znova tak to nemá být???
Díky pár větám do očí a na ICQ zbořil se mi Svět...
Zvednu se z prachu cesty, kdes mě zanechal a půjdu dál... dál a dál
bez ohlédnutí, náhle jsme si cizí...

v Noci se snažím na tebe nemyslet, snažím se nevnímat, že srdce mě bolí...
stále si říkám, rány se zhojí...pár dní, pár měsíců či let.
Nic nestane se hned...
mé toužebné přání vzduchem plyne
mít tě zas u sebe, cítit toho jež mě k sobě přivine.
nepřipouštím, že čas tě změnil
nechci říct nahlas že jsi mi cizí...
Realita bodá, a samota v nitru hlodá...