balada o pomateném reku

Jede rek na svém koni,
jede bojovat o princeznu s drakem,
jeho srdce touží po ní,
už se blíží napříč hradem.

V komnatě na něj drak už čeká
a než cokoliv mu vysvětlil
rek hlavu draka seká,
s princeznou utíkají ze všech sil.

A byla svatba vskutku veliká,
princezna spokojená s chodem dění,
všude radost, hraje muzika,
rek usíná v opojení.

Klapla půlnoc, divné hřmění,
hosté s rekem tají dech.
Princezna se v draka mění,
všichni nohy na zádech.

"Hořké víno si reku nalil,
už nezmůže nic láska,
toho draka cos prve zabil,
to byla tvoje zlatovláska!"

"Hezky jsem tě blázne nachytal.
Já neuznávám žádných norem.
To podobu princezny jsem na sebe vzal!"
---
A reka sežral i s jeho koněm.