Nevinná

Každý ráno jdu s pocitem viny do práce,
co bude dál, nevím, neptám se.

Tvůj pohled z očí do očí, kterým ses do srdce mi vpíjel dřív,
zmizel jak malý průvodčí a dneska je to možná hřích.

Slova utichla a zbyla jen ta povinná,
Tys nebyl bez viny a já nebyla jsem nevinná.

Zůstalo prázno, temnota
a v srdíčku mém samota.

Touha, láska a srdíčko bojující samo za sebe,
v Tvé přítomnosti poskočí a radostně se zachvěje.

A na další nemám sílu, slova zmizela mi z jazyku,
nevím, co se to se mnou děje a nemívám to ve zvyku.

Potají na Tebe myslím a řekla bych Ti, že mám Tě moc ráda,
však nechtěl bys to asi slyšel, pro jinou už Tvé srdce strádá.

Tak mlčíme a nemluvíme a to co bylo mezi náma,
zmizelo náhle do země, jak žhavá láva.

A zbyly jenom pohledy, kterých se naše oči bojí,
a tak každý sám za sebe, bojujem o lásku svojí.

Vlastně já nebojuji a co mi taky zbývá,
měla jsem ráda Tě, teď však má Tě už jiná.

A tak se snažím zapomenout a není to vůbec lehký,
srdíčku se sami připomenou ty vzpomínky mé křehký.

Já vím, že bude líp a chce to jen překonat,
tak prosím dej mi čas hrdost si zachovat.