Nebe a moře

Tvé srdce je jak širá mořská pláň,
lodě vznešené, i ty skromné pojme,
a vím ač ubohou jen bárku mám,
najde se v něm místečka i pro mne.

Však mořská voda slaná padala,
srdce mé a duše má plakali.
Že nemůžu dát tak jak jsem dávala
a nemůžu dát už ani potají.

Když s tebou na jednu loď si sednu,
tak trámy samou láskou praskají.
Pak ovšem plujem spolu ke dnu
a slzy s vodou slanou se míchají.

Ty mé jen kvůli tobě pokanou
a půjdou za nás svíčku uhasit.
Že andělé stranou zůstanou-
Já nedodržela ten svatý slib.

Nemůžu muže s křídli milovat
mám řetěz s koulí těžkou na nohou.
Musel by zůstat u mě a tiše stát
a to andělé jednoduše nemohou...