Zrcadlo

Je půl páté ráno
a já sedím sám
v starém křesle houpacím
hlavu v dlaních mám.

Na zdi visí zrcadlo
zaprášený rám.
Kolikrát mě napadlo
pročpak ho tu mám.

Zvědavě se prohlížím
tuhletu tvář dobře znám.
Nazpátek se ohlížím
na vše krásné vzpomínám.

Na Tvé oči zářící
jak dvě louče slunečné.
Na Tvoje rty pálící
na naše chvíle společné.

Už je pozdní večer
a já stále sám.
Sedím v křesle houpacím
v očích jen Tvůj obraz mám.

Ze zrcadla se díváš
ptáš se jak se mám.
Pak se obraz rozplývá
a zas je tu jen prázdný rám.

Na zrcadlo upírám
svůj zamželý zrak.
Ze snění se probírám
zas bych Tě chtěl tak!