Bolestivé ráno

Sluneční paprsky ozáří její tvář,
ty stopy vlhkosti, jemných doteků a polibků znáš.
Vůně rosy se vznáší nad trávou,
tu smutnou chvíli vyplní vzpomínkou nenámou.
Minulá noc se vtdaluje dál,
proč teď už musí být každý sám?
V srdci se hromadí touha zas jít,
a společně bez překážek žít.
To smutné ráno, ten bolesivý okamžik,
jak přála bych si znovu tě mít a oči nikdy nezavřít.
Milovat a být milována,
tohle je ta věta známá.
Co když je cit zakázaný,
tajně se scházíme, ale nikdy nebudeme nespoutaní.
Tu nezkrotnou touhu s Tebou zas být,
je to jako stát u studny nesmět pít.
Bolestivým ránem se prodírám dál,
ten pocit být s Tebou, tak krásný, ten znám...