Listopad

Směs barev, deště slz, větrných polibků, které bolí,
listopad - do snů listí padá a pláč mi tvář solí.
Pokouší se schovat černé mraky do závojů mlhy,
brzký soumrak hledá své ztracené sluhy.
Já - jsem dítě jednoho z listopadových dnů,
s přikrývkou z listí propadám se do svých snů.
Ty barvy - barvy krve, barvy slunce, barvy matky země,
já se s nimi znám, ty barvy jsou teď ve mě.
Kolik let už plyne mým životem ten tajuplný listopad?
Zdá se mi, jako by to bylo už roky, co začala jsem tě miovat.
Procházím se zahradou listopadových nadějí,
mé touhy, prosby a lásky mě opustit nechtějí.
Tolikrát už jsem se musela své touhy vzdát,
i Tebe se vzdávám, proč musíme si stále hrát?
Mám listopadovou vzpomínku, to bylo tehdy, když začala jsem Tě milovat.
Deštivý listopadový den zná mou touhu, ta se mi začíná vzdalovat.
Je to jako povodeň, jako když potok přetrhne hráz,
zima už se blíží, Tvé srdce je chladné jako mráz...