Smutek

V hlavě myšlenky se mísí,
a já ve své tiché tísni,
nevím jak svou touhu vypudit.
Vše co mám jsi už jen ty!
Ztrácím s krutou realitou tu hnusnou nit,
že zradou dala si mi jedu pít.

Sny mé ztratily se z touhy,
nevím kde kousek k štěstí hledat díl,
klam hněvu srdce změnil v kámen pouhý,
a polibek tvůj v smutku se skryl.
Vždyť já už nemám žádný trapný cíl...

Nemám už víru v sebe víc,
v prameni slz hledám svou záchranu,
ta však v bahně kanálu utonula.
Jak přál bych si být ve smutku panic.
ty jsi mě však v žalu zadusila.

Snad ve smutku naděje se skrývá,
budoucnost by to rychle odhalila,
jak láska tvá mě krásně líbá...
ta však vzdálená je jak tvé objetí.
Já však nedovedu s pokorou čekat,
jak záhadou zítřek náš vše sprostě posvětí...
Se smrtí už začínám vřele koketovat.