Prosím...

Se slzami v očích píši tyto řádky,
vzpomínám na prožité krásné lásky,
pod hvězdnou oblohou tu sedím sám,
nádhernou vzpomínku na tebe jen mám.

Na tvé úžasně modré studánky,
na roztomilé tvé copánky,
na rty tvé krvavě rudé,
bolí mé srdce mé puklé.

Pod hvězdnou oblohou tu sedím sám,
nádherné vzpomínky na tebe mám,
jak úžasně v noci si líbala,
jak jsi se přes dny se mnou protrápila.

Dokonalé bylo tělo tvé,
mohl jsem jen schovávat to své,
jakým úžasným životem žila jsi,
a já se teď oblohy ptám: " Kde jen jsi?"

Pod hvězdnou oblohou tu sedím sám
úžasnou myšlenku v hlavě teď mám,
opět vstát a najít lásku tu svou,
tu kterou jsi přikryla tmou.

Nemohu hledat lásku tam kde jsem ji ztratil,
ale čím než myšlenkou na tebe si čas mám krátit?,
chtěl bych si kleknout na kolena před tebou,
a říci ti do očí tu prosbu svou.

" Miláčku, mám tě rád,
pojď půjdeme si spolu hrát,
miláčku, chci s tebou být,
a tvoji lásku opět v srdci mít."

To chtěl bych ti říci,
a přitom tvou ruku v ruce míti,
a přitom líbat tě na rty plné,
a opět prožívat ty chvíle samé.

Ale k tomu všemu jednu větu chci říct,
a doufám, že si ji nebudeš plíst,
" Prosím, vrať se..."