Zatracení

Dotkl ses mě letmo
hřbetem ruky po tváři
já i přesto všechno
jsem pro tebe jen jméno a číslo v diáři

Věřila jsem snad v něco jiného?
V něhu, pochopení a lásku snad?
Ty jen zahleděn na ten bezbřehý a zvířecí akt
věnoval ses pouze vykreslení mých vnad

V tu chvíli myslila jsem na totéž
ale po tom spojení našich dvou těl
nečekala jsem z tvých úst slovo: Běž
Řekls to vědomě i když si se mnou celou noc bděl

Ne že by smutek mě pohltil
žádné černé pasáže
i když vím že za pár dní objeví se další žena bez tváře
která na mé snažení naváže

Spíš lítost samu nad sebou měla jsem
když vykázals mě ze svého pokoje, domu, života
věděla jsem že nebyl to jen sen
a mě na těch nekonečných pár chvil opět uchvátila samota

Stala jsem se útokem tvého rozmaru
s trochou štěstí a zdravého rozumu
budu žít jako dřív, postaru
i bez tvého naučeného intimního umu