...a v jednom objetí je začátek

Objímej, tak sladce a něžně mě objímej,
slyšíš moje srdce, co ti říká?
..svět nekončí a hvězdy nezhasnou..
Na nebi, jak lucerny věků, jen zdvihni hlavu, jen se podívej,
tvá duše, ta slova, co slýchá.

Nauč mě bojovat se slzami zimního chladu,
nauč mě vnímat radost, srdcem růže.
..v jediné jiskřičce lidského procitnutí..
V zajetí těsných pout zklamání, pro stesk, zradu,
jednou schovat pohled k tvému, to princ může?

Nauč mě snít ty krásné sny, co po nebeské magistrále chodí,
nauč mě sít v lásce, v kalužích vzpomínek.
..pro princeznu v šatech noci, tak nešťastnou..
Duše je andělem z ledu, co nožičky do sněhu brodí,
co čeká na lidské teplo, ten nejmenší plamínek.

Nauč mě cítit tvou vůni, vědět že někde tady jsi,
nauč mě slyšet tvůj hlas a slova jako z pohádek.
..v slzách stromů věčnosti, v pohledu do klenutí..
Pohlaď mě rukou po tváři, lásko, jak ta věta zní?
Miluji tě, žiji tebou a tohle je náš začátek.