Vlakové nádraží

Každý den mi tě odváží,
zelený stroj z vlakového nádraží.
Strojvedoucí v mašině sune se krajinou,
průvodčí, když odjezd píská, tváří se nevinnou.
Žlutá budova s holubími hnízdy
a nevkusně pomalované zdi.
Když odjedeš,
tak tu všechno spí.
Lavička v čekárně zeje prázdnotou
a do ticha jen hodiny tlučou svůj takt.
Chci se kolikrát rozletět za tebou
a být jak ten pták.
Nechat si narůst křídla
a vánkem si čechrat peří.
Neslyšet za sebou klapnout zvuk
zavírajících se vlakových dveří.
A pak ve stánku toho léta starého nádraží,
koupím si z automatu kafe,
který se sotva během těch několika sekund uvaří.
K tomu jeden extra cukr a taky sušenku...
A za těch pár zbylých drobných
si koupím za tebou jízdenku.