Pohádky

Spolu jsme svý vzdušný zámky malovali,
já celkem vážně, Ty spíš ze žertu.
Kreslils mi vrásky smíchu kolem rtů
a snad v skrytu duše jsme se tajně milovali.

Začínala jsem věřit na pohádky,
pomalu hojily se rány na duši.
Říkals, že pláč mi nesluší,
a já věřila, že dokážu číst mezi řádky.

Našla jsem v Tobě prince ze svejch snů-
jenže hledala jsem naději, kde není.
Popelka čeká na vysvobození
a Ty hledáš dál svou princeznu.