STO SLOV MLČENÍ

padlá hvězda na zemi vystydla
dvě srdce s žádosti o křídla
nad hlavou azur nebeský
mezi oběť němé grotesky
chceš přijít, mlčet, být sama ve dvou
napověz aspoň jednou
co žádají tvá ústa němá
pravdu nebo lež jež konce nemá
neslovy dáváš mi nálepku
lepší je rána kladivem na lebku
neprosím hrdost mi brání
ublížit v mlze raněné lani

lžu to jen bojím se pohlazení
hledám zradu tam kde není
s tebou vidím sen
na zádech mrazí bílý den
utíkat ale kam
v tvou náruč nebo tam kde to dobře znám
volba tenký led nad propastí
skluzavka slasti či strasti

napověz…miláčku, prosím!