Blažená noc

Tak blažená byla to noc
a déšť ji k ránu pokřtil.
V dáli pěl slavík o pomoc,
chvěl se hlas, měsíc svítil.

Jak srdcervoucí byla píseň jeho
a dlouho pak ještě v hlavě zněla mi.
Snad chtěl, bych plakala, plakala z toho,
z toho, co rozezněl krve kapkami.

Z toho, že z posledních sil pro lásku zazpíval.

Ach slavíku, jedna slza, však štěstí byla.
Marně, ne marně jsi kdes přeci jen nezmíral.
Růže mi v srdci dnes konečně rozkvetala.