Já se nezměním...

Dostal jsem šanci žít,
jenže můj čas rychle běží,
měl jsem jinou cestou jít,
mé sny v prachu leží.

Lásku svou jsem měl,
proč zklamal jsem srdce její,
to, že miluji jen ji jsem se pozdě dověděl,
našla si jiného, ale kdo mé jizvy zahojí?

Hloupostí svou,
já jsem zaplatil,
mohla být mou,
teď už je pozdě, on její lásku ke mě svou uhasil.

Já ji rozumím,
on miluje jen ji,
vím proč,ale radši nepovím,
ona už mě nevidí, ale já ji miluji.

Stojím nad propastí,
nevím jak dál, udělám krok a padám,
jenže život mě ke smrti nepustí,
a já se do depresí propadám.

Říci bych chtěl,
že už nikoho nebudu milovat,
jenomže to já bych neuměl,
prostě dál budu chybovat.

Budou tu další a jiné,
a já se nezměním,
až pozdě poznám co je příjemné,
nakonec se znovu v depresích utopím.