Na moři ve větru
trup lodi se zmítá.
Ke mně Tě lásko má
zlatý řetěz poutá.
Řetěz okovů
řeže Tě do kůže
kdopak Ti má milá
kdo Ti jen pomůže.
Zatracen pokořen
přes bok lodi se vrhám
Šaty z Tebe dívko Má
zuřivě strhám.
Padáme v objetí do temné hlubiny.
Ukončím pro jednou
to Tvoje:"Už nikdy!"
Marný je osud Tvůj.
Tělo zase mé.
navždycky spojeni
naše kosti prohnilé.