Rozchod

Mé srdce slzy roní,
proč?-pro lásku, jen pro ni.
V uších zvoní,
vzpomínky šeptají o ní.
Šeptají si jak šelestí její vlasy,
o skvostech mladé krásy.
Snad i o očích modrého nebe,
a že nejsem schopný žít bez tebe.
Chybí mi tvůj hladivý pohled,
a snad i nade mnou- tvůj dohled.
Nemohu spát a pořád si jen lhát,
že mě nemáš již ráda.
Dobro se zlem ve mně se hádá,
změnila si mne a zůstal jsem sám,
v čem jsem jen uškodil nám.
Celé to byla fraška jen?
Neměla jsi dobrý den?
Kde je chyba?-ve mně snad?
Asi ano, chci ji vědět rád.
Já tebe miluji jak jen člověk může,
a tvoje lhostejnost bodá jak růže.
Řekni, jak to vše bylo,
kolik citů zbylo…
Nemá pro mě smysl žití,
nemá smysl- slepý býti.
A tak prosím o ránu z milosti,
než trpět stranou jak otrok lásky,
zprosti mě všech mylností,
ať nemám další vrásky.

Toť vše,co chtěl jsem,
co říci měl jsem…
Kamarád ti budu rád,
avšak lásky se pak budu už jen bát…