Chvilka procitnutí

Byl to sen,
který touhu po lásce ve mně vyvolal,
zjevil mi dívku krásnou,
díky níž já v tu chvíli miloval.

I když sen to pouhý byl,
já děkuji tomu kdo mi ho dal,
v životě já tenhle pocit nezažil,
proto já se tak radoval.

Ten kdo osud můj mi předurčil,
bez lásky a citu,
ten sám tohle asi nikdy nezažil,
procházet se se svou milou, při měsíce svitu.

Pokud znal by tyhle chvilky štěstí
proč chtěl by mi je upírat?
Tak proč mi dal osud takhle pěstí?
A nechal mě tu o samotě umírat?

Pozdě je již hledat odpovědi,
a já děkuji tomu krásnému snu.
Za to, že alespoň na chvíli mi zvedl hledí,
které celý život bylo stažené,
to, kvůli kterému si teď do srdce dýku tnu.