Když je čas jít dál...

Je dost blbý,
když v týhle pomatený době,
normální svéprávná holka
nevěří sama sobě.

Hledá co najít nemůže,
nechává na sebe padat kameny,
když ostatní
podávají jí růže.

Pořád otevírá ty starý rány,
i když ví, že je to nemoc lidí,
co díky tomu,
zůstávají ranění a sami.

Může mít vše,
Po čem všichni touží
A přitom se stále topí
v tý svý umělý louži.

Neumí si říct
"Holka je čas jít o dům dál,
je čas opustit
tenhle prázdnej sál."

Jen mi dej sílu osude
uvědomit si,
že čas jde dál
a on už se mnou tančit nebude.