(bez názvu)

Usínáš otočený ke zde, bez políbení,
teď se už hledají chyby jen,
co mezi nám bylo, dávno není,
zavři oči a nech si zdát svůj sen.

Já budu bdít a střežit naše JÁ a TY,
vzpomínkami budu si krátit čas,
na prstech počítat rozchody a návraty
a přemýšlet co vlastně zbylo z NÁS!

Ráno zavířáš dveře, bez loučení,
snad se Ti to jednodušší zdá,
místo slov hrajeme hru na mlčení,
z lásky Tvé zůstala jen vzpomínka bezduchá.

Já mlčky střežím naše JÁ a TY,
prázdným bytem ticho se rozléhá,
na prstech počítám rozchody a návraty,
bolí, když na duši smutek doléhá.

Vše co měls rád, dnes vadí Ti,
kamsi do krabice ukládáš naše chvíle společné,
kolik slz pro Tebe už musela jsem prolíti
to vše bylo marné, zbytečné.

V koutku sedím a zposledních sil střežím naše JÁ a TY
a koukám jak mě mažeš ze svého života,
na prstech už raději nepočítám rozchody a návraty,
byla jsem jednou z mnoha milenek Dona Quichota.