TENKRÁT

To bylo tenkrát, když jsi se mnou byl,
ve škole jsme seděli, za ruce se drželi a hledali společný cíl.
Všichni se na nás dívali skrz prsty,
nechápali to, stavěli jsme vzdušné mosty.
Proč tenkrát jsi se na mě tak díval?
I teď se tak díváš. Proč jsi mě tak něžně líbal?
Co všechno se to tenkrát vlastně stalo?
Tehdy, když jsi mě v náručí nesl, nebylo toho málo.
Já usínala jsem s Tebou, byla jsem v bezpečí,
to bylo tenkrát, tak proč už se, se mnou svět netočí?
Tenkrát, proč zrovna tenkrát jsi to udělal?
Smáli jsem se tomu, když se divili, že jsi svou ruku z mé nezdělal.
Tak proč, proč se to tenkrát nestalo,
tak proč nám opět štěstí nepřálo?
Úsměv mám na tváři při vzpomínce na to, jak jsi mi četl,
svým úsměvem, oříškovýma očima a polibky jsi mi hlavu pletl.
Proč už není to všechno tak, jako tenkrát to bylo?
Proč už mě nelíbáš a nehladíš mi tvář svou rukou milou?
Bojíš se, máš snad strach, který tě zžírá uvnitř?
Vzpomeň si, jaké to bylo tenkrát a vzplaneš žárem, uvidíš.