Zrada

Odcházím k ránu a ty spíš,
mí tichý kroky neslyšíš.
Je to pár hodin co tě znám,
co šel sem s tebou domů k vám.
Když svlíkal jsem ti košily,
lehkou jak křídla motýlý.
Bylas nedočkavá jako dítě
a já do ticha šeptal: „Miluji tě.“
Nenapadlo tě najivko důvěřivá,
že pokaždý říkám tyhle slova,
že tolika dívkám šeptám každou noc,
jak rád je mám moc?
Ráno možná budeš brečet,
ale nepiš, stejně bych to nečet.
A nevolej, nechci slyšet zas
tvůj smutnej, vyčítavej hlas.
Mé svědomí nehryže,
a jestli máš nějaký potíže,
tak problémy vyřeší tatův plat.
A já?
Půjdu večer k jiný spát…