Ďáblova ukolébavka

Jsem poutník co prochází po kraji,
poutník co prochází městy.
Tajemný návštěvník, který tiše a potají,
křižuje všechny lidské cesty.

Jsem posel smrti ve zkrvaveném rubáši,
má přítomnost do domů vašich zhoubu zanáší.
Nemoci, křeče a prudké bolesti,
sekerou v mých rukou vždy cestu si proklestí!

Jsem šílený pekel zplozenec,
kamínkem v prachu všech sobeckých cest.
Zástupu kostlivců já věrný spojenec,
osobou bez citu, milencem krutých gest.

Jsem padlý rytíř na bitevním poli,
korupcí církve svaté, zavržený ateista.
Já chlupatý potkan, pánem tmavé stoky svoji,
nechápu však, čím jsi si tak ve mě jista!

Co myslíš, že tě se mnou asi čeká?
Snad hořké kafe, možná teplá deka.
Snad horké zkyslé mléko k snídani?
Samota nocí, smutek, kruté svítání…

Jsem prorok temné smrti v horečkách,
s píšťalkou smutnou, písní pekelnou.
Zahraji tobě, lásko, když chvíli posečkáš,
pro duši tvou čistou v hrobkách zamčenou.

Spi tiše, jen spi!