Mám Tě rád...

Mám Tě rád…

Mám Tě rád
už nebouchají bomby
netrhají se hráze

mám Tě rád
když spolu bouráme
starou podlahu na půdě
špinaví k nepoznání
respirátory nám brání v polibku

mám Tě rád
stoleté dřevo večer praská
století našich prvních dotyků
zavonělo pod hradem
který ze zdánlivé nekonečnosti
měnil barvy v zapadajícím slunci
jako my tenkrát
když jsme se trochu báli
zda už můžeme
a přitom jsme věděli
že dveře za nimiž jsme zůstali sami
zmizely
a objevily se nové…