Hvězdná princezničko

Hvězdná princezničko s nebem nad hlavou,
dcero mořských panen jenž v moři plavou,
krásko jediná na nebe vzatá,
duše tvá nádherně zlatá.
Ruko osudu jenž do kouta na mě pohlédl,
sílo větru jenž z nebe ke mně slétl,
princezničko má milá jediná,
kouzelná vílo rozkošná.

Slunce na večerním obzoru,
měsíci po krásném vzoru,
Chárone na řece bájné,
vždyť to vše není tak strašné.
Lásko? Lásko? Lásko? Lásko…
Dále to už znáš, ty má krásko,
Lásko! Lásko! Lásko! Lásko…

Co ke konci napsat mám jen?
Modlitbu za to, aby to nebyl sen…

Kapko vody vroucně studená,
probuď naše srdce toužebná,
dovol abych se probudil,
ale i potom tak nádherně o tobě snil,
dovol mi vzít tě okolo ramen,
z tebe padnu na zem v srdci zraněn,
dovol otevřít oči a procitnout,
buď tou mojí vílou ctnou…
Lásko? Lásko! Lásko…

Ale ne to vše, přec jen miláčku…