Nevzdávej to

Proč předstírat úsměv když srdce mi krvácí,
Nevím proč chodím černobílou ulicí,
Černý mrak mi klíží cestu,
Pocit prázdna je tak mučící,

Potkávám tváře, šťastné a plné lásky,
A nade mnou prší,
Mám výraz bez úsměvu,
Myšlenky se šíleně nad hlavu vrší,

Tíha spadá na mé tělo,
Bezmocně se skácelo na zem,
Déšť smívá řasenku z mých řas,
Stal se ze mě prázdný blázen,

Nemám nic, čemu bych věřila
A pro co bych mohla žít,
Tato cesta nevede nikam, je nekonečná,
Nedá se jí nijak využít,

Proč já tak sama pocit viny mám,
Sůl pálí moje rány,
Nechci opustit ten zbytek známých,
Kteří mi byli z nebe dáni,

Je to jako kdybych kroužila nad propastí,
Život ale plyne a čas též,
I když ON tě zklame a ty vinu nedáváš jemu,
Seber všechnu odvahu a dál běž!

Dokážeš to i když bolest cítíš na prsou,
Její tíha tvou hrdost zastírá,
Nevzdávej to, musíš dál,
Třeba už jiný tobě srdíčko prostírá…