Příběh se neustále opakuje...

Krev z tvého prstu skapává,
pobodala jsi se o růži…

A tvé srdce tiše umírá,
nechce pro jiného tlouct…

Hodiny odbily půlnoc,
ty ještě nejdeš spát…

Voda tiše plyne řekou,
ty se koukáš do jejího toku…

Měsíc osvěcuje vlnky,
a ty se třpytí ze všech sil…

Noční to krása,
náhle ji něco naruší…

Náhlý pád,
pád do neznáma…

Skočila jsi do řeky,
protože bez něho nechceš žít…

Mluvím teď k tobě do nebe,
a ty mě posloucháš…

„Tak co, našla jsi tam snad lásku?“
mluvím k tobě…

Vánek se zvedl silněji,
to ty kroutíš hlavou…

Duchové jsou chladní,
tam tvoje srdce nehřeje…

Osud sis zvolila sama,
teď pozdě bycha honiti…

Vidíš ho?
Kluka, který u řeky stojí…

On taky miloval jednu dívku,
dívku, co do řeky skočila…

Do nebe teď jde hledat lásku,
co myslíš, najde tě?…

Našel tě, ale zjistil to co ty,
že jste jen chladní duchové…