Útesy srdce

Sní o rozbouřeném moři
o bárce, jež na vlnách se vznáší
dívka na bílých skalách,
bílých skalách pobřežních
kde racci hnízdí v mělkých spárách
a po nebi mraky plovou v bělných spřeženích.

Stojí nad samotnou hlubinou
vidí krásu moře spanilou...
Vítr povlává jí s volným šatem
déšť skropil jí vlasy andělské
a slunce polilo ji celou zlatem -
však hlubina pozře ji
jak oceán všechny lodi španělské.

Příliš odvahy měli Španělé
a příliš i dívka smělá.
Oči bloudí jí zasněné
tam, kde moře v dáli zbělá
a rozplyne se v širém nebi -
nikdo jí už srdce neslepí...