Pro lásku

Pro lásku:
Šeptej mi slova, má milá ,jen šeptej,
na to co bylo se mě už neptej.
Zdráhám se podívat do tvých modrých očí,
vždyť život náš tu dnes večer končí.
Lidé nás zavrhli, však mi je také,
říkáš mi slova, však jaké?
Víš co se blíží, vidím ti to na očích,
bojíš se poznání i stvůr temných, nočních.
Šeptej, já možná ti odpovím, však až přijde moje chvíle,
sudičky tu už nevijí, tenké, zlaté, životní příze.
Klekám si před tebou, meč pekelný pozdvihám.
Tvá hlava, uťatá, padá mi k nohám.
Duše ti odlétá, však né moc daleko,
čekáš tam u brány u zlatých okov.
Přijdu již za chvilku, jen něco tu dokončím.
A pak z vysoké skály za tebou skočím.
Jdu,jsem skoro u tebe, vidím tě v dáli,
ruce však najednou krutě mě pálí.
Pohlédnu dolů, zhrozím se havěti,
jenž na mě lepí stoleté prokletí.
Brána se otvírá,ty mizíš za ní,
andělé pro lásku slzy tu roní.
Já mizím v pekelné rudé jámě,
shniju tu navěky, kvůli své dámě.
Která žít nechtěla dál na tom světě,
pohlédnu nahoru, vidím jak „kvete“.
Já však jen sinám, duše mě bolí,
andělé čekají, však dál slzy roní,...