Slzy

Za dnů deštivých
kdy slzy smáčely ti šaty
ve společnosti lidí neuctivých
uprostřed zloby a sloty.

Za temných večerů
kdy hvězdy jasně zářily
za hlasitých hovorů
se všichni bavili.

Já dopisy jsem ti psala
černým perem
do kterých žal jsem ukrývala
až smutek můj táhnul se šerem.

Otevři oči a pohleď do mé tváře
staň se na chvíli hrdinou
osvětlila tě náhlá záře
když spatřil jsi slzu jedninou.

Slzu lesknoucí se
pohled mlžný
a ty třesoucí se
kde ta doba, kdys byl něžný?

Rty tvé rozevírají se
hrubý hlas se ozývá
krutost, kterou s sebou pravda nese
už mé srdce nevnímá.

Zradil jsi, toť slova jediná, jenž cítím a nic to nezmění - ani ty, ani tvé právo na světě žít...