Život za svobodu

Máš srdce ledový jak polární záře.
Dveře od cely ti hlídávaj stráže.
Dveře zamčený, klíč zahozený,
tělo tvý zmučený, sny nahrazený.
Očekáváš s nadějí den posledního soudu.
Vyhlížíš okýnkem do slunečního proudu.
Ruce ztěžklé okovy, tvoje rty mi napoví,
kde hledat mám bronzový klíč,
a kde nástroj, jenž povolí mříž?
Chci ti pomoci, pojď utečem spolu.
Dej pozor na shody, svedu tě dolu.
Otvírám dveře, pojď musíme rychle,
než si stráže všimnou bezhlesý krychle.
Vždyť nedrží tě už okovy, tak vyjdi do jasného dne,
Ach pozdě, všimli si, teď zabíjejí mně.
Utíkej, honem, já zdržím je na chvíli,
Dávám ti šanci, tak jí nepromarni.
Zmítám se bolestí, však těší mě.
Žes mě poslechla a opustila
Svý srdce ledový rozpustila.