Vzdálená

Proč tu tak sedíš osamělý hráči,
tvář zahalenou v mlžném oparu dýmu,
v nejzažším rohu?
Nevidíš ji,
přichází k Tobě,
plíživým krokem se přibližuje.
Nevidíš ji,
nechceš ji vidět.
Ladnými pohyby Ti kyne,
snažíš se jí odolat,
děláš že ji nevidíš.
Stejně jí podlehneš,
toužíš ji poznat.
Už ví žes jí propadl,
začíná se Ti vysmívat.
Nechápeš,
je tak jiná,
změněná,
už ji nepoznáváš.
Náhle je cizí,
vzdálená.
Děláš že ji nevidíš.
Zanechala však po sobě stopy,
chceš ji zpět.
Děláš že ji nevidíš.
Pokoušíš se umlčet ten hlas.
Usedáš do nejzažšího rohu,
tvář zahalenou v mlžném oparu...