Tma v srdci

Černá tma a temná noc do mého srdce se prodírá
a v moři mých slz moje touha po lásece umírá.
tím mořem stále brázdím sem a tam,
na voru z naděje plavím se sám a sám.

Když vysněná dívka jak fatamorgána, přede mnou se zjeví,
tak zdalipak mohu se jí dotknout, to vůbec nevím,
protože mám strach, aby se pod dotekem mým,
do temné noci nerozplynula jak dým
a tak dál o tom jen sním,
že políbit tu dívku smím.

vítr mi šeptá její jméno a vlny směr mi udávají,
plavím se za láskou, jak za snem, za kterým se mořeplavci vydávají.
Je krásné snít tento sen,
leč o slovo se hlásí den
a je čas se probudit,
ale proč, když chtěl bych ještě snít.

S novým dnem do srdce tma zas se mi prodírá
a nad ránem můj sen o lásce umírá,
pak do srdce se vkrádá touha, ale taky žal,
toužím po lásce, ale hledání jsem dávno vzdal.

Prý naděje umírá jako poslední,
tak říkám si vstaň a hledej, ať v srdci se ti rozední
a jdi třeba až na světa kraj,
napoví ti ty, co už lásku znaj,
že můžeš najít lásku pravou,
jen když dvě srdce pro sebe planou.