Jiná...

Hladil ji každým pohledem
spálil její něžnou duši plamenem
ona mu věřila, i když neměla
toužila po něm, to věděla

Jenže pro něj byla pouhou trofejí
její duše byla plna nadějí
nadějí ve štěstí a lásku
dala vše, co měla v sázku

Zanedlouho věděla, že chybila
štěstí a láska se ve smutek změnila
když opustil ji plakala
ta zkušenost ji zničila

Spáchala smrtelný hřích
už žádný člověk neslyšel její smích
prošla kolem Kerbera
nevěděla co dál, a tak se zastavila

Někdo ji chytil za ruku
otočila se po tom doteku
stál tam pohledný muž
pohled měl jemný a přec ostrý jak nůž

Byl to Hádes, král podsvětí
do této chvíle neměl o síle citu ponětí
miloval modrý třpyt jejích očí
pomyslel si, že pro ni třeba i svět zničí

Ruku v ruce procházeli temné království
oba dva se dostali z temné propasti
ani jeden nechápal, co se to děje
jeden na druhého se zaláskovaně směje

Nyní už nepotřeboval nic než ji
ona ho vyvedla z citové tmy
miloval ji jako ještě nikoho
jejich srdce po sobě toužila tak mnoho

Nikdo dodnes nechápe Háda
vždyť byla tak moc mladá
měla život před sebou a přec k němu přišla
tahle láska asi jako jediná v podsvětí vzešla

Drží ji za ruce;klečí před tou dívkou
jejich cit není pouhou mýlkou
svitla jim naděje a oni se jí nevzdají
celý svět pro ten cit raději prodají