Samota

Píšeš si se mnou a rozechvíváš mé nitro,
Země se otáčí a nastává svítání,
v mé duši je dávno již nové jitro.

Ručička hodin posouvá se vpřed
ne mě se nechce spát,
hvezdy jsou dnes tak nádherné...

Snít o snu a vedet, že se nikdy nesplní,
veřit v naději, co vždycky umírá poslední.
Na rtech přitom mít nevyslovenou otázku;
krásné i smutné je čekání na lásku.

Zas jeden večer bez smyslu, v slepotˇe
Divné pocity a nejsou příjemné,
v myšlenkách přehrávám společné večery.

Do temnot se propadám,
v myšlenkách bloudí černý stín.
Duši rozpolcenou mám,
do života vražen klín.