RŮŽE

když nadešla naše chvíle,
po celém těle měl jsem husí kůži
a boláky od trnů jedovatých Růží,
nenápadný Jed, co svítí bíle.

jed parazitující v mé krvi,
pokoušejíc se mě otrávit,
krutá daň lásky přijde brzy
a bude mě chtít zadávit.

je legrační prohrát,
avšak nevzdám se bez Boje,
nesnaž se mě obrat -
vystřílet všéchny mé Náboje.

ty už nechceš mě dál znát
a Jed ztrácí svou Sílu,
na obě dvě strany zkoušíš hrát,
nalijme si pravdu k vínu.

naučme se žíti sami,
buďme šťastný každý zvlášť,
nepadnout lvu do Tlamy
a spolknout tu naši Zášť.