prosba od osamělé....

1000 let zavřená ve veži,
obklopená zdmi
co jí nevěří

Kolem důvěrně chladné kameny
bez dotyku tepla
jí dávaly znamení

O tom, že jednou přijde
skrz neproniknutelný stěny
a odvede jí pryč od všeho
a všechno zlý změní.

Ona v to prahne, věří a doufá,
tak jen jí nenechej čekat,
chlad v srdci jí stoupá

Nenech jí samotnou
v té studené kopce
nenech ji uvěřit,
že našla sobce.

Odnes jí do zahrady
ohřátou sluncem a tebou,
zahřej její ruce,
co věčně jí zebou.