...

Stojím proti tobě,
a ptát se mám,
ale nevím proč,
vždyť ty jsi radši sám.

Stojím vedle stolu,
na tebe se dívám,
jak náhle padáš dolů
...

Stojím a na tebe se dívám,
všechno to musíven...
Oči zavírám, chci spát,
už nestojím o tvou přízeň.

Stojím nad propastí,
a ty směješ,
máš jinou, jsi šťastný,
a na mě zapomeneš.

Stojím, a srdce né pláče,
smama sebe se ptám,
kde je mé jediné dráče?
V dáli, u cizích dam.

Stojím a nevím, co mám dělat,
jestli smát se nebo ne.
jestli mám snad brečet,
vždyť s tebou nikdo nepohne!

Stojím i vedle tebe,
ale ty si nevšímáš.
Nevím, co kdo ti na duši klade,
proč mě stále nevnímáš?

Stojím a sobě di kladu otázku,
kdo jiný a proč?
máš snad jinou lásku?
Jestli ne, tak se otoč!

Podívej se na mě,
vyzpovídej myšlenky,
odpověz otázky za ně
ať nezbydou jen vzpomínky.

Co máš v duši kromě přátel?
Asi nechceš už mě znát,
kde je tvé srdce?
Copak ono není kamarád?

Nevíš,
co holky v srdci mají,
nevíš,
jestli tam lásku ukrávají.

Mrzí mě, že jsem jaká jsem,
je mi líto prázdných dnů,
stojím, tys vyrazil mě ven
a tak padám dolů.

A i když jsem ještě nnevyhrála,
tak teď už určitě,
stjeně ti něco dlužím
a tím něco, je miluji tě.

A když začne občas pršet,
tak proč se bát?
I tak může všechno sršet,
i takmůže život hřát.

Teď, když každý z nás už ví,
co láska je zač,
te´d se nikdo z nás nebojí
tak proč mám stále v očích pláč?

Odpověď je snadná,
ale stejně ji neřeknu,
vždyť každý z nás zapomíná,
že je fajn, že jsi tu.

Stále o tebe stojí,
pořád tě ráda mám,
a i když tě žádné srdce neosvojí
já můžu říct, že jsi se mnou chodíval.