Starošpanělská

Ruku mi dej, svou dlaň co tolik hřeje
ruce mi dej, své dlaně, které pálí
polož je obě do mých, jež hledají tvou něhu
ať všechen srdce žár se soustředí v těch dlaních
a oba svorně pocítíme na nich
tu pečeť osudu a věčnou sílu lásky

Ústa mi dej, svá ústa co tak pálí
polibek dej mi, který mysl šálí
polibek plný kouzel, sladký čarodějný
sladký jak milost žití, krutý jak úděl smrti
chci pít tvůj polibek, jenž podobá se vínu
je vínem horké krve, je vínem plným jedu
Má v sobě hořkost blínu
Má v sobě sladkost medu
Má pečeť osudu a věčnou sílu lásky

Vezmi jen srdce mé a polož si je na své
a dej mi srdce tvé a polož mi je na mé
teď láska poslední a největší v nich plane
a zpívá v našich tělech, zpívá v našich duších
Má v sobě žízeň, která v poušti vládne
Má v sobě světlo, které v ráji září
Má v sobě plamen, který peklo hostí -

Vše v sobě má ta naše vášeň čistá

a zpívá navždy
zpívá do věčnosti
o síle osudu a věčné síle lásky