Jeden věčný pohled

Přes věčné učení já s partou do města jela,
Jen tak po obchodech podívat jsem se chtěla,
Sedím na lavici a srkám vtipně pití,
Přes mračna už venku slunce krásně svítí,

Když v tom uvidím kráčejícího kluka,
Ale proč mi jen pro něj srdce teď ťuká,
Pohledy setkaly se v tu chvíli krátkou,
Točila jsem se však židli neměla jsem vratkou,

Jeho krok se s krokem v dálku mine,
Co dělat mám když čas stále rychle plyne,
Nedá mi to, já otočit se musím,
Usmát se na něho jemně já zkusím,

Otáčí se též a při jeho úsměvu jsem v rozpacích,
Při tom ocitám se někde vysoko, jsem snad v oblacích,
Myslím na jeho pohled, úsměv a na jeho tvář,
Vedle slyším hecování, tak dělej….tak se snaž,

Po chvilce ještě jednou okolo mne prochází,
A opět smích na svých plných rtech nachází,
Tentokrát i mává a po schodech nahoru jede,
Tak co mám dělat tak co se sakra děje,

Posledních pár vteřin jeho ruku vidím,
Mává však já ho už nikdy neuvidím,
Mám jít nemám hledám odvahu v sobě,
Budu toho litovat třeba jednou v hrobě,

Já nechala jít krásného kluka pryč,
Tak svědomí…kde jsi? Teď mě znič:o(
Však před očima pomítám si dnešní den
A půjdu spát, třeba obklopí mi on můj sen…