Voda

Byla jsem vodou, co teče po kamení
Již naplnila tůni, neví, kam téci dál
Byla jsem oheň, jež hoří po setmění
Sám sebe příliš dlouho spaloval

Rok směle utekl a v dlaních není
Tak krátký i dlouhý se mi zdál
Byla jsem voda, co teče po kamení
Pohár přetekl a poutník se mi smál

Byla jsem slepá, přesto pálily mě oči
Protože viděly tu spoušť
Byla jsem hluchá nebo nechtěla nic tušit
Přesto v oáze cítila jsem poušť

Byla jsem němá a přesto chtěla křičet
Zůstat i utéct, brečet i se smát
Byla to láska jenom na můj účet
Byl to jen dům, který nesmí stát

Rok směle utekl a v dlaních není
Zůstaly korálky minulých dnů
Rozseté na holé, bílé zemi
Smíchané s prachem zpopelněných snů

Zůstávám vodou, co potokem už není
Snad hledá, kudy může téct
Poutník odešel netouže po prameni
V hladině odráží se posledních pár vět.