Dvě srdce

Pod rozkvetlou tmavou oblohou,
na řeky břehu sešla se,
pomalu, váhavě - dvě srdce.
Bez sebe býti nemohou.

Srdce bušící,
nad hlavou hvězdy zářící,
zřekla se potupných přísah,
- od Amora dostala zásah.

Horká srdce,
k sobě tiskla se,
chvílí tou žila,
jedno druhé oblažila.

Už buší jedno pro druhé,
- dvě srdce splynuly,
jednou bytostí se staly...
a chvíli tu si užívaly.

Dvě srdce v jedné bytosti,
dvě slova, jež je oprostí,
dva lidé, jež se milují,
a vzájemně si říkají:

MILUJU TĚ!