Samota nemocí

Ze samoty splétám plášť,
zdobí jej bolest a zášť.
Proč nebe sledovat sama mám,
vždyť jen výsměch v něm nalézám.
Spalují mi tvář slzy bezmoci,
když hledím sama do noci
a zpovídám hvězdy, proč duše brečí,
ony však pouze mlčí.
Sedím tu v hluku němoty
poblouzněna nemocí samoty.
Sudička zlá se šklebí nad mým osudem,
to ona si zahrává s mým životem.
Žádám jen objetí, polibek na tvář,
já nechci do nebe, nechci svatozář.
Němé hvězdy, němá noc,
chci jen lásku, je to tak moc?!