Sedím - koukám, ....

Sedím - koukám,
až to bolí,
pláču - křičím
na okolí.
Jak mě mohla
jako šaška,
zase dostat
kdo? no láska...
Sedím - koukám
to je k vzteku,
nedokončím
už ań větu.
Co se to zas
se mnou stalo,
říkám si ted
každé ráno.
Koukám - hledím
do neznáma,
slyšíš? - puká
milá zlatá.
Píšu - škrábu
do papíru,
tímhle sbírám
svoji sílu.
Doufám - věřím
to pomůže,
že místo slz,
budou růže.